Sledování kvír filmů je jako sledování sebe sama v labyrintu pokřivených zrcadel, čtení kvír literatury je jako čtení vlastního deníčku, který napsal někdo jiný, protože když ostatní sedí v kině, rozsypávají popcorn a usrkávají kolu, já zkoumám ten tupý pocit zezadu mých očí, v očekávání dalšího příběhu o životě všech, kromě mě samotné.

K odrazu svému

Být kvír člověkem v dnešní společnosti znamená procházet se labyrintem pokřivených zrcadel bez cesty dovnitř, nebo ven. Ve feministické a postkoloniální terminologii je často užíván koncept "the other", tedy ten druhý*á. Tento termín popisuje percepci marginalizovaných skupin skrze jakési kukátko "normálnosti" a definování jejich existence jen a pouze v kontrastu k sociálně diktovanému standardu. Všechny vlastnosti, které se pak kulturně vymykají tomuto počátečnímu bodu, tomuto "ideálu", jsou brány jako jiné, ať už pozitivně nebo negativně, nikdy však jako rovné, jako "norma". V kvír kontextu by to tedy znamenalo, že kdokoliv, kdo není cisgender a heterosexuální je jiný, protože výchozí identita je definována takto. I v tomto fenoménu je samozřejmě aplikovaná intersekcionalita, kdy s každým dalším aspektem našich identit, který se odklání od vrcholu sociální pyramidy  -  tedy nebýt bílý*á, nebýt muž, nebýt bohatý*á a tak dále  -  se stále více stáváme tím druhým*ou nebo jiným*ou. Ať už je měřítko akceptovanosti jakékoliv, naše identity jsou a vždy budou brány jako deformovaný odraz normálnosti, něco, co je navíc, co se vylučuje a co je třeba buď vymýtit nebo dodatečně akceptovat. 

Já sama přirovnávám tuto druhotnost kvír identit k pokřiveným zrcadlům, protože tak se cítím. Cítím se být odrazem mých cishet kamarádů a kamarádek, pouze však odrazem pokřiveným a deformovaným - takovým, nad jehož vidinou se zasmějete, protože jste to vy, ale ne tak úplně. Čím více se nořím do kvír komunity a stávám se bezohledně sama sebou, tím více se zdá můj odraz pokřivený, až jednou se setkám tváří v tvář s někým, kdo má svůj odraz téměř rovný a já sama sebe v jeho odrazu nepoznávám. Takovéto interakce s lidmi, jejichž identita není pokřivena společenskými předsudky a jejichž život sám od sebe zapadá do očekávání jejich okolí se stávají bolestivými upomínkami mé pokřivenosti a nevyhnutelně také důvodem k další deformaci mého zrcadla, protože co více deformuje percepci sebe sama, než interakce se standardem, který má definovat vaši existenci? Pohled samx na sebe tedy vždy bude procházet skrze kukátko druhého, dokud kvír identity nebudou rovny těm ne - kvír. Do té doby je však na kvír lidech samotných bez přestání přetvářet svá pokřivená zrcadla, dokud nebudou jejich odrazy osvobozeny od struktur, které jejich existenci vidí jako nenormální - z toho pak vzniká mentální zátěž.

Mentální zátěž kvír existence

Mentální zátěž ve feministické teorii představuje neviditelnou práci sestávající z přemýšlení, organizování a plánování jak domácnosti, tak rodiny jako takové. Jedná se přesně o to, když tatínek vynese koš pouze tehdy, když mu to řekne maminka nebo když se amab spolubydlící musí ptát afab spolubydlících, jak se používá žehlička - a zeptá se pokaždé, protože přemýšlet nad takovými věcmi není jeho "role". 

Stejně tak existuje psychická zátěž pro všechny kvír lidi. Jelikož je společnost strukturována bez připuštění existence kvír identit, je pak nevyhnutelnou nutností každého kvír člověka se této společnosti přizpůsobit, nebo tuto společnost přizpůsobit sobě samému. Podle tohoto já sama rozděluji tuto mentální práci na dva druhy: přizpůsobování a uzpůsobování. Jedná se o konstantní mentální práci, při které je kvír člověk nucen pracovat se stereotypizovanými kontexty genderu a sexuality, které ze své podstaty odmítají kvírnost samotnou. Takováto práce započíná ještě dříve, než je člověk schopen uvědomit si vlastní identitu, protože toto "uvědomování si" je způsobeno druhotností kvír identit. Každý kvír člověk pak ve své vlastní časové linii, v závislosti na prostředcích jim poskytnutým, musí vynaložit mentální práci na definování své vlastní identity v prostředí, kde taková identita není standardem. Protože když ostatní děti vidí v pohádkách páry opačného pohlaví a pohlaví samotné je definováno svojí binární opačností, kvír dítě nemá žádné prostředky k pocitu souznění a souzní tak s tím, co je jim nabízeno. Toto přímo vylučuje argumenty, že kvír tématiky "přetvoří" gender a sexualitu dětí, protože současné kvír děti žádný takovýto kontent neměly, přesto kvír jsou, pouze se musí vyrovnávat s mentální zátěží, kterou už v tak útlém věku musely vynaložit k uvědomění si vlastní identity. V tomto duchu pak zátěž kvír člověka následuje celý život, protože nehledě na věk je společnost strukturovaná cisheteronormativně, bíle, patriarchálně a kapitalisticky, nevyhnutelně vylučující většinu společnosti.

Přizpůsobování

Mentální práce sestávající z přizpůsobení sebe sama společenským standardům je alespoň v kvír kruzích více diskutovaná praktika. Jedná se o adaptování vlastní exprese s cílem vyhnout se diskriminaci, ať už z důvodů bezpečnostních (např. obtěžování na veřejnosti) nebo k dosažení stejných privilegií jako cishet lidé (např. při pohovoru v práci). 

Mezi příklady patří:

• přizpůsobení vzhledu a chování ke stereotypu genderu, který jim byl přiřazen při narození nebo k tomu genderu, ke kterému se jejich vzhled momentálně nejvíce blíží:
• nebinární amab člověk si nevezme sukni do práce
• trans žena bude měnit tón hlasu, i když to v bezpečí domova dělat nechce
• používání jiných než preferovaných zájmen/přezdívek

• přizpůsobení vzhledu a chování ke stereotypu heterosexuality
• feminní gay muž bude předstírat maskulinitu ve svých pohybech/hlase
• maskulinní lesba se oblékne více feminně nebo neutrálně

Tyto příklady jsou jen málo z mnoha situací, ve kterých jsou kvír lidé nuceni maskovat svoji genderovou identitu nebo sexualitu pro své vlastní bezpečí a pro vyhnutí se diskriminaci. Mentální práce, která je nutná k analyzování všech situací v závislosti na jejich bezpečnosti pro daného kvír člověka je každodenní a namáhavá a neměla by být opomínána. Znovu se zde objevuje vize odrazů v zrcadlech, kdy kvír lidé jsou "ti druzí", nuceni k adaptaci ke standardu, který utlačuje jejich existenci. Stereotypy, k jejichž naplňování jsou kvír lidé často nuceni jsou výchozím bodem lidských identit a mnohokrát jedinou šancí kvír lidí na bezpečný život. Zrcadla autentických kvír odrazů jsou tak pokřivená a my je musíme "narovnávat" přizpůsobováním, což vyžaduje mentální práci zbytku světa skrytou, ale na nás vynucenou.

 Uzpůsobování

Uzpůsobování je aktivita, jejíž spouštěč ve společnosti je často kritizován (většinou beze změny), ale jejíž následek a psychická práce vynaložená na jeho zpracování je skrytá i kvír lidem samotným. Jedná se o nepřetržité uzpůsobování reality kolem sebe ve společnosti, která vaši identitu neakceptuje nebo ji považuje za druhotnou. V poslední době se častěji setkáváme s kvír reprezentací, která je však často mylná nebo nedostatečná a především je jí stále málo. Kvír komunity jsou tak nuceny k neustálé mentální práci, sloužící k vytváření akceptujících prostorů nebo k vnitřnímu přetváření všech cishet narativ, aby je pak mohlx aplikovat samx na sebe.

Mezi takové uzpůsobování patří:

• konstantní vysvětlování/ospravedlňování kvír identit
• přetváření jazyka, který neakceptuje všechny kvír identity (zájmena, genderově citlivé vyjadřování)
• mentální přetváření médií vylučujících kvírnost - cishet reklamy, cishet filmy a knížky
• advokacie za rovnost

Existence ve společnosti, která se vás snaží vymazat není pouze bojem za práva, je to každodenním bojem sámx se sebou o udržení vlastní existence. Na valentýna vidíme jen cishet páry, ve třídách se mluví jen o maminkách a tatíncích, sekce v obchodě jsou pro muže a ženy - všechny tyhle věci a nespočet dalších musí být v hlavách všech, které vylučují, přetvořeny, aby zahrnuly jejich kvír identitu. Kdyby kvír lidé přestali vykonávat tyto mentální práce, celá jejich existence by byla vymazána z povrchu zemského. Ve společnosti, která neuznává naše identity, to jediné co je udržuje naživu jsme my samx.

Mentální zátěž kvír existence je tedy konstantní analyzování prostorů, přizpůsobování svého chování i vzhledu k cishet stereotypům a nakonec také přetváření každodenních realit k tomu, aby nějakým způsobem uznaly kvírnost. 

Rezistence proti mentální zátěži

Přes neúnavné snahy většinové společnosti a všeobecného systému vyhladit kvírnost nebo ji zneužít ve vlastní prospěch, si kvír komunity vytváří vlastní slovníky, vlastní umění, vlastní realitu. 

Představivost je největší zbraní kvíráka

Společenské struktury založené na patriarchátu a kapitalismu nikdy plně nepřijmou kvírnost ve své autentické podobě - jedinou cestou k začlenění do společnosti je asimilace a boj za "rovnost", která však za stávajícího systému povede jen k dalšímu zneužívání marginalizovaných skupin pro navýšení kapitálu a udržování kontroly. Kvír komunity však musí stát ruku v ruce se zbytkem utlačovaných a odpovědět na nátlak jediným způsobem ke svobodě - rezistencí. Pokud současná realita neakceptuje kvír autenticitu, je třeba vytvořit si novou. Vyrůstáme ve světě, kde láska je čistě heteronormativní, monogamní a bílá. Ke každé princezně je princ, každý mlynář má mlynářku a postava nejbližší genderové fluiditě je čert z Princezny ze mlejna, kterého hraje žena. Přestože v určitém věku můžeme na literaturu a média začít pohlížet kriticky, absence komfortních vzpomínek z dětství, se kterými se nadále můžeme ztotožňovat to nikdy nenahradí.

Judith Fetterley ve své práci "The Resisting Reader: A Feminist Approach to American Fiction" popisuje takzvanou metodu vzdorného čtení, která nabádá čtenáře ke kritickému čtení literatury psané z mužského pohledu a tímto se vymanit z ustanovených patriarchálních struktur a vyzdvihnout tak buď problematiku striktně mužské narativy světa a nemužských postav nebo dokonce interpretovat absence postav ženských. Stejnou teorii můžeme aplikovat na kvír perspektivy. Realita je vnímána skrze příběhy nám poskytnuté, pokud tedy všechny příběhy, které konzumujeme, jsou cis heteronormativní, naše realita taková bude také - dokud naše vlastní identita není po dlouhém boji potvrzena něčím nebo někým jiným. Velká část kvír komunity bojuje s akceptací své vlastní sexuality nebo genderové identity, protože jí nebyla nabídnuta jiná perspektiva, jiná možnost. Rezistentní čtení je tak však pouze metodou k revizi stávající literatury, kdy můžeme pozorovat absenci kvír příběhů nebo mylnou reprezentaci kvír identit, ale samotný kořen problému zůstává nedotčen. Jediným řešením je tvorba kvír příběhů a zaznamenávání kvír narativ, která je nutnou částí kvír revoluce. 

Kvír tvorba je tak tvorbou reality, která bude nejen akceptovat naše vlastní identity, ale také je oslavovat. Kvír příběhy, které se mladí i staří kvíráci budou číst a sledovat je, přesně tyhle příběhy rozbijí pokřivená zrcadla labyrintu, přesně tyhle příběhy rozbijí kukátka, skrz která je každá kvír perspektiva ta "druhá". 

Feministické i kvír cíle nejsou rozbití skleněných stropů a dosažení rovnosti snahou být stejnými, ale rozbitím všech zrcadel a kukátek kolem nás a dosažením rovnosti zespoda, skrze přetvoření reality vylučující tyhle a jiné skupiny lidí. Proto je třeba vytvářet kvír komunity, sdílet kvír příběhy a hrdě nebýt potichu.